Ahoj,

jsem dáma.
Teda… byla jsem.

Sexy prádélko.

Na každý den jiné punčochy – s jemným vzorem, odvážnou linkou nebo mašličkou na kotníku.

Lodičky přes den. Jehly na večer.

Říkali mi… Punčochová dáma.

Puntíky. Síťky. Gepardí vzory. Elegantní černá s dokonale vedeným švem.

Každý můj outfit měl styl. A šmrnc. A trochu drzosti.

„Nic nesluší mým nohám víc než nylonky".
A nic mi nedělá větší radost, než si ráno podle nálady vybrat, čím podtrhnu svůj styl.“
Říkávala jsem.

Občas jsem zaslechla:
„Sebevědomí jí rozhodně nechybí.“

A víte co?
Byla to pochvala.

Nebála jsem se barev. Nebála jsem se vzorů. Nebála jsem se toho, že nezapadnu.
Byla jsem vidět.
A i když neznali moje jméno, věděli, že tudy dnes prošla… Punčochová dáma.

Dnes tu sedím s kočkou na klíně, nohama v hebkých papučích a s hrnkem čaje na dobrou noc.
Vzpomínám.

Na večírky.
Na rande, která nevyšla.
Na trapasy, kdy mi ujelo oko na punčoše těsně před důležitou schůzkou.
Na pohledy.
Na pocit, kdy víte, že jste si oblékla něco, co vám dodá sílu.

Kolik příběhů se odehrálo v těch punčochách.
Kolik verzí mě samé.

A nebojte se… vzpomínám jako dáma.
V saténovém pyžámku.

Protože kousek z toho v nás zůstane navždy.

Proč už vlastně nebrázdím ulice a večírky ve svých oblíbených outfitech?
Elegantní. Šik. Na roztrhání?

To vám povím příště.

A jestli mě zase někdy uvidíte tak, jak mě znáte?
S ladným krokem, lehce nad zemí, s pohledem, který říká „vím, kdo jsem“…

Nechte se překvapit.

Možná totiž Punčochová dáma nikdy nezmizela.
Možná jen čeká, až si znovu obleče ty správné punčochy.

Vaše M.
Punčochová dáma